Recenze čtenáře Jiřího Stuny ke knize Romská otázka
Romská otázka – naše otázka. Od chvíle kdy se mi dostala do ruky kniha Romská otázka od mé FB přítelkyně paní doktorky Kláry Samkové, nemám v hlavě nic jiného něž-li „Cikány“! Knihu jsem dočetl (chápej dohltnul) a můj mozek se ještě od Cikánů nedokázal odpoutat. Zapůsobila na mne tak silně, že jsem se dnes s rómskou problematikou v hlavě probudil a šel psát tyto řádky. Při čtení této knihy jsem si uvědomil, jak mnoho mám s tímto etnikem ve svém self společného. Snad jsem si i chvílemi připadal víc cikánem než-li gadžem. Tato úvaha bude více emotivní nežli nějak racionálně či intelektuálně založena, inu bude MOJE.
Nevím co mě na Rómech tak fascinuje, že jsem se již v prvním semestru bakalářského studia rozhodl o nich napsat seminární práci? Ve své dlouholeté práci strážníka mám s tímto etnikem bohaté převážně negativní zkušenosti, a přesto jsem měl pocit, že je nemohu zavrhnout jako celek. Opakovaně jsem na těchto stránkách psal, že nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Mohu přeci odsuzovat jednotlivce za konkrétní skutek, neměl bych ho omlouvat, ale při své přísnosti v úsudku si být pouze vědom své vlastní nedokonalosti.
Deprivovaní jedinci mají tendence deprivovat další jedince a vytvářet si tak svoji armádu deprivantů (viz kniha Františka Koukolíka Vzpoura deprivantů). Dlouhodobé řešení pouhých následků a nikoli příčin problémů nás zavedlo až na pokraj války, války deprivantů majoritní společnosti proti deprivantům - Rómům. Jakoby to „nás“ i „je“ více stmelovalo. Ale jejich úzkosti nejsou jiné, nežli jsou ty naše! Co když je příčina našich úzkostí stejná jako příčina jejich? A ona je! Cožpak všichni netoužíme být milováni a přijímáni takoví jací jsme? Může nám tato válka přinést něco pozitivního? Může problém vyřešit? Jak hodně jsou naše represivní-mocenské zbraně na Rómy účinné? Kriminál pro ně není trestem, v kriminále je černý/hnědý/žlutý mukl stejným muklem jako bílý (jsem si vědom nepřesnosti výrazu MUKL- muž určený k likvidaci a použil jsem ho záměrně) cožpak nejsou právě v kriminále konečně rovnocenní? Je pro ně ztráta svobody ve vězení jiná, nežli ztráta svobody venku? Anebo budeme problém řešit s ještě větší silou a razancí a budeme se zároveň vyvražďovat?
Musím souhlasit s paní Klárou, že právě dlouhodobé řešení rómské otázky pouze jako sociálního problému je řešením drahým a neefektivním, je pouhým řešením následku. Cožpak není právě ono drahé sociální řešení příčinou většiny tezí u majoritní společnosti?
Jako student - frekventant Rogersovského přístupu psychoterapie se nemohu ubránit dojmu, že právě tento způsob terapie by mohl pomoci náš společný problém řešit. Protože to není „jejich“ a „náš“ problém, je to jenom NÁŠ společný problém! Chronické úzkosti vyvolané dlouhodobou absencí přijetí přeci nemůžeme řešit jinak nežli bezpodmínečným přijetím. Čím jsou Rómové skutečně velmi silně vybaveni, je jejich emoční inteligence. Cožpak tedy může být neúčinné si vzájemně empaticky naslouchat? A abych neopomněl ani poslední „nástroje“ terapie zaměřené na ČLOVĚKA opravdovost a kongruenci. Nesmíme to hrát, musíme takovými být. Jestli mají Rómové na něco sonar, tak je to jejich schopnost odkrýt přetvářku a faleš. Cožpak můžeme osobnost Rómů poznat jinak než-li z jejich vnitřního vztahového rámce, z jejich úhlu pohledu?
Copak sám Carl Rogers svým přístupem neuvolňoval rasové, náboženské a sociální napětí?
Určitě to stojí za zkoušku jen nevím jak udělat skupinovou terapii pro cca 10 000 000 lidí.
Na závěr si dovolím citát z knihy Rogersovská psychoterapie pro 21. století od NAŠÍ milé kolegyně doktorky Daniely Šiffelové.
Zdržím-li se zasahování do záležitosti druhých, starají se sami o sebe.
Zdržím-li se poroučení druhým, jednají sami za sebe.
Zdržím-li se kázání druhým, zdokonalí se sami.
Zdržím-li se zneužívání druhých, stanou se sami sebou.
V Chrudimi, dne 21. 1. 2012, Jiří Stuna